Padesát let Společenského domu ve Slavkově
Byla to tehdy veliká sláva, ohromná slavnost a velkolepá událost. Právě před padesáti lety, 9. května 1968 byl slavnostně otevřen „Společenský dům“ ve Slavkově u Brna. V atmosféře tehdejšího politického a společenského uvolnění, které je nazýváno „pražským jarem 1968“, dostala slavkovská kulturní veřejnost k užívání vytoužený nový kulturní stánek. V té době bezpochyby nejmodernější kulturní dům v okrese Vyškov.
Co tomu předcházelo?
V roce 1960 došlo v naší republice k výrazné územně-správní změně, důsledkem čehož byl m. j. i zánik Slavkovského okresu a přičlenění Slavkova k okresu Vyškov. V té době vzniká i nové profesionální kulturní středisko – Místní osvětová beseda, později přejmenovaná na Městské kulturní středisko ve Slavkově u Brna. To zabezpečuje vystupování různých profesionálních těles a také vytváří podmínky pro zájmovou amatérskou kulturní činnost.
Rozvoj kulturního života v našem městě však trpěl dlouhá léta nedostatkem vhodných prostor. Pro představu – v roce 1955, kdy televizní vysílání bylo v plenkách, nastudovali slavkovští ochotníci operetu Oskara Nedbala Polská krev. Bylo sehráno osm představení této operety, vždy před zcela vyprodaným hledištěm, přičemž 80 účinkujících se v Záložně (v tehdejším „kulturáku“) tísnilo, maskovalo a převlékalo v jediné šatně u jeviště. To dalo podnět k ráznému řešení situace. Zástupci divadelních ochotníků spolu se zástupci Slavkovského orchestrálního sdružení (tj. tehdy úspěšného místního amatérského symfonického orchestru) podali Městskému národnímu výboru návrh na výstavbu nového kulturního domu.
V lednu 1956 národní výbor tento návrh schválil a rozhodl o zahájení výstavby. Zabezpečil, aby objekt tehdejší Záložny byl převeden z majetku Československé státní banky do vlastnictví města. V květnu 1957 se zorganizovala první brigáda občanů v akci „Z“ (tj. organizovaná bezplatná brigádnická práce občanů v jejich volném čase při zvelebování města). Tím byla zahájena realizační činnost na rekonstrukci stávajících objektů a přístavbě Záložny. Hlavním zhotovitelem díla se stal Okresní stavební podnik Vyškov, architektem byl Ing. arch. Volavý. Přestavba staré části objektu byla zahájena až v r. 1965. Stavba totiž nebyla zařazena do státního plánu výstavby, údajně pro nedostatečnou iniciativu Měst. národního výboru. Akce byla tedy financována ze zdrojů městského rozpočtu. Proto město přijalo půjčku 1,270 mil. Kčs, která musela být vyčerpána do konce října 1968. Bylo upuštěno od zřízení hotelové části objektu. Stavební, rekonstrukční a instalační práce trvaly tedy dlouho. Až začátkem jara 1968 byla zhotovena vnější fasáda objektu a 20. dubna 1968 proběhla kolaudace. Nový kulturní stánek s názvem Společenský dům byl předán k užívání. Významnou měrou se o výstavbu zasloužil pan Břetislav Rozsypal, m. j. tehdejší dirigent Slavkovského orchestrálního sdružení. Jeviště zhotovené Divadelní službou v Újezdě u Brna mělo i zásluhou slavkovského pana Hrdy vynikající parametry. Podnik Dřevodílo zhotovil obklady malého sálu a haly, Výstavnictví Brno obklady velkého sálu, Tesla Gottwaldov (Zlín) ozvučení velkého sálu, Drukov vzduchotechniku a Svépomoc nábytek a světla. Celkové náklady tehdy dosáhly přibližně 3 mil. Kčs.
Ve čtvrtek 9. května 1968, v den tehdejšího státního svátku k osvobození Československa, zazněly z moderního jeviště na slavnostním koncertu v rámci prvního Slavkovského kulturního jara části oper Prodaná nevěsta a Rusalka v podání Slavkovského orchestrálního sdružení a jeho hostů – sólistů z Janáčkova divadla v Brně. Slavkovský kapelník Ladislav Vykoupil složil k otevření Společenského domu slavnostní fanfáru, kterou sám dirigoval. Jevištní scénu navrhl Ant. Vorel, výtvarník brněnského divadla Bratří Mrštíků. Břetislav Rozsypal a Jaroslav Ledvinka (tehdejší ředitel slavkovské Lidové školy umění) střídavě řídili 56 členný slavkovský orchestr a k tomu účinkoval 70 členný smíšený pěvecký sbor ze Slavkova a Šlapanic. Vzápětí na to byla slavkovskými ochotníky 7. a 8. června uvedena Jiráskova divadelní hra Lucerna. Nový Společenský dům ožil.
Na přelomu tisíciletí bylo pořádání kulturních akcí ve městě svěřeno i jiným útvarům městských institucí. Samostatná činnost Městského kulturního střediska byla ukončena v roce 1997. K 1.1.1998 bylo MKS spojeno se slavkovským zámkem. V roce 2003 rozhodlo zastupitelstvo města o prodeji ideální jedné poloviny objektu Společenského centra Bonapart soukromé společnosti Prelax s. r. o., která slibovala, že z objektu vybuduje vzorný sportovně-společensko-restaurační komplex. Rekonstrukcí suterénu budovy se však tato firma soustředila především na zlomek sportovně-restaurační části budovy a využití ostatních prostor objektu pro kulturní účely zůstalo na okraji jejich zájmu. Od roku 2013 se stalo Společenské centrum Bonapart opět plně vlastnictvím města, které rozhodlo o odkoupení jeho ideální poloviny zpět.
Vzhledem k neustálému rozvoji našeho města a významnému nárůstu počtu obyvatel nejen ve Slavkově, ale i v okolních obcích, bude důležitost SC Bonapart pro uspokojování kulturních a společenských potřeb občanů vzrůstat. Nezbývá než si přát, aby v dalším období byla aktuální otázka „Co dál s naším Bonapartem?“ úspěšně vyřešena a objekt se stal důstojným a vyhledávaným stánkem pro profesionální i amatérské kulturní a společenské aktivity různých forem a žánrů. Abychom na náš Bonapart (rodinné stříbro Slavkova, jak ho mnozí nazývají) byli pyšní i dalších padesát let.
Marie Jedličková, místostarostka (s využitím archivních materiálů)