Sametová revoluce ve vzpomínkách členů slavkovské lidové strany na dny, v nichž měla začít vítězit láska nad nenávistí a pravda nad lží.
„Sametová revoluce“ v listopadu 1989 je pro členy současné slavkovské KDU-ČSL (Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová) úzce spojena se vzpomínkami na některé události, které ji předcházely a doprovázely. Je nadějí, že k hrůzným věcem, které se staly v minulosti, už nikdy nedojde.
Nejprve si připomeňme události roku 1948. Okresní výbor ČSL ve Vyškově byl tehdy rozpuštěn a jeho někteří členové uvězněni. To se týkalo i slavkovského občana JUDr. Josefa Kozlíčka, který byl v listopadu 1949 odsouzen a ve vězení pobyl tři a půl roku. V jeho rozsudku se doslovně uvádí:
„Obžalovaní založili organisaci a konali protistátní schůzku, na níž byl čten a rozebírán dopis dr Chudoby a návrh na program nové Lidové strany vytvořený v zahraničí, rozdělili si vyškovský okres na úseky podle důvěrníků, kteří měli vyhledat další spolehlivé osoby v obci a býti připraveni obsaditi veř. úřady apod. v době, kdy ČSR bude napadena a obsazena nepřátelskými silami, tedy spolčili se tak navzájem k úkladům o republiku.“ Tehdy na místní úrovni stranická organizace zanikla.
V roce 1968, kdy se společenské a politické poměry uvolnily, byla činnost ČSL ve Slavkově obnovena a zvýšil se počet jejich členů. Někteří členové z období před nástupem vládnoucí KSČ ale své členství neobnovili, protože přece jenom obrodnému procesu nevěřili.
Následně v době tzv. normalizace byla lidovcům dovolena jen „neškodná činnost“. Možná si vzpomenete na pověstné každoroční „lidové plesy“ s nezbytným předtančením. I když místní organizace ČSL byla chudobná a finančně ji to značně vyčerpávalo, snažili se tímto organizátoři plesů tuto stranu Národní fronty na místní úrovni zviditelňovat. Dařilo se jim to až do nástupu sametové revoluce. Mezi obětavé organizátory patřili např. pan Jaromír Seifert st., paní Kučerová, pan Ladislav Šujan s manželkou a mnozí další.
Velkou událostí byla pro členy ČSL účast na pouti na Velehradě v roce 1985. „Národní pouť na Velehradě v roce 1985 byla jednou z největších československých poutí a protikomunistických demonstrací během trvání komunistického režimu. Oslavy 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje a udělení Zlaté růže velehradské bazilice proběhly v tradičním termínu 5. července za účasti 100 až 250 tisíc lidí, kteří vyhnali skandováním a pískotem z řečnické tribuny ministra kultury a hlasitě vyjádřili požadavek na náboženskou svobodu a povolení návštěvy papeže Jana Pavla II. v naší republice“ (zdroj: Wikipedie) Někteří lidé považují pouť na Velehradě roku 1985 za zlomový okamžik, v němž se režim začal hroutit.
Závěr roku 1989 věštil, že přichází období změn. Naději na lepší časy dávalo i blížící se svatořečení sv. Anežky České. Zdejší režim se obával návštěvy papeže natolik, že raději pustil na svatořečení do Říma tisíce poutníků. Desítky dobrovolníků proměnily arcibiskupský palác v cestovní kancelář, která pomáhala věřícím zajistit přepravu, valuty a další v té době nezbytné formality. A tak se vydalo na deset tisíc poutníků z Československa do Říma na svatořečení sv. Anežky České, přemyslovské princezny a řeholnice, které se konalo 12. listopadu 1989. I do Prahy se jelo na památnou mši u příležitosti svatořečení Anežky České, kterou 25. listopadu 1989 celebroval Kardinál Tomášek. „To byla euforická záležitost, katedrála byla naprosto plná a atmosféra byla jedinečná“ – tak vzpomínají ti, co tam byli, či sledovali přenos v televizi.
Mezitím přišel 17. listopad – začala „sametová revoluce“. V ten večer jsme byli my na jižní Moravě přilepení ke zpravodajství rakouské televize, o pár dní později jsme se scházeli s ostatními na náměstích a ulicích. Dobře si pamatuji na kordony policistů pochodujících Brnem. To vše a také co následovalo, bude vzpomenuto zcela jistě mnohokrát.
Začala se tak psát také nová kapitola činnosti ČSL, později přejmenované na KDU-ČSL. První členové naší strany byli do tehdejší rady MěstNV ve Slavkově u Brna kooptováni a v dalším období řádně voleni do zastupitelstva v demokratických volbách (první volby se uskutečnily 24. 11. 1990). Od té doby jsou nepřetržitě členy zastupitelstev našeho města.
Jen je škoda, že se zcela nenaplnila idea sametové revoluce, kdy měla zvítězit láska nad nenávistí a pravda nad lží. I v našem městě je té nenávisti občas příliš.
Místní organizace KDU-ČSL, Marie Jedličková (předsedkyně)